Bezvěrov leží na silnici spojující Plzeň a Karlovy Vary 12 km západně od Manětína. První zmínka o něm je z r. 1379. Německý název je odvozen od jména šlechtických majitelů z rodu Pernklů z Šenreitu, kteří zde sídlili v letech 1502 – 1555. Podle pověsti, navazující na německé jméno vsi Bärenklau – medvědí dráp, zachránil rytíř chlapce ze spárů medvěda a ten pak měl své sídlo na tzv. Zámeckém vrchu, kde r. 1396 vznikla tvrz (bez přesné lokalizace, pouze archivně doložená). Obě bezvěrovské tvrze zanikly nejpozději během třicetileté války a do dnešních dnů se z nich nedochovaly žádné pozůstatky.
Během staletí Bezvěrov vystřídal několik majitelů, až Alfréd Beaufort Spontini r. 1865 založil na pozemcích nedaleké pusté vsi sklárnu, kterou prodal sklářské rodině Kavalírů ze Sázavy. Bezvěrovská sklárna, vyrábějící duté, křišťálové, laboratorní a chemické sklo, ceněné i v zámoří, byla v provozu do r. 1923. Za bývalou správní budovou se rozkládají zbytky parku. V r. 1946 zde bylo 121 domů, z nichž zhruba polovina byla zachována, zbytek byl nahrazen novou výstavbou. K drobným památkám Bezvěrova patří kaple sv. Floriána obdélného půdorysu s trojúhelníkovým štítem a jehlancovou stříškou se zvonicí a zvonem, dodnes používaným. Na návsi se dochoval žulový, 3m vysoký pomník padlým v 1. světové válce s česko-německými nápisy. Kamenný křížek z r. 1886 s litinovým Kristem stojí při cestě na Manětín. Jižně od vsi probíhá stará hranice panství Toužim – Brložec. Dodnes je vymezena skupinou starých hraničních kamenů z r. 1623, které jsou vyzdobeny znaky Sasko-Lauenberských vévodů.
Pro nepřístupnost, rozsáhlé, hluboké lesní hvozdy a drsnější podmínky byl region osídlen poměrně pozdě a řídce a dodnes patří k nejméně zalidněným v Čechách. Proto jsou zde přírodní podmínky zachovány ve velmi dobrém stavu, a pro jejich udržení zde bylo vyhlášeno několik státních přírodních rezervací.